Život jde dál... kapitola první - Doupě 1.část

1. října 2011 v 14:26 | Šmoulinka♥ |  Život jde dál...
O povídce:
autor: Šmoulinka
Hlavní postavy: Severus Snape, Hermiona Grangerová, Harry Potter, Fred Weasley, Ron Weasley...
Věková kategorie: -neomezená-
Napsáno stránek: 2,5 formátu A4
Napsáno slov v této kapitole: 1 648

Život jde dál kapitola první - Doupě

Situace: Voldemort padl. Hermionin kamarád a přítel Harry Potter umřel. Ron Weasley se zbláznil a por jisototu ho dali do nemocnice u sv. Munga. Profesorka Hermiona Grangerová pořád leží na ošetřovně, už je to týden. Nedokáže se zvednout z takové hromádky neštěstí. Co všechno ji potkalo...

Hermiona pořád ležela na ošetřovně. Byla noc. Zjevně se ji nezdál moc hezký sen, když sebou házela a vykřikovala: ,,Nezabíjej ho, ty bastarde!" Naštěstí ji probral známí a klidný hlas Severuse.
,,Pššt, Hermiono. Klid. Už je to dobré." Utěšoval ji. Seděl vedle jejího lehátka v křesle a hleděl na ní.
Hermiona se na něj otočila. ,,Už jste zase tady?" Hlesla.

,,Ano." Šeptl.
,,Nikdo vás neprosí o vaší péči, jasné? Nemusíte mě pořád budit z těch nejhorších snů. Protože i ty nejhorší sny jsou vlastně krásné, protože vím, že na svého milovaného Harryho nikdy nezapomenu." Řekla podrážděně.
,,Jen mám o vás ztrach!" Řekl nevinně.
Hermiona si unaveně povzdechla. Otočila se na druhou stranu a pokusila se usnout.
,,Mám odejít?" Zeptal se jemně Snape.
,,To byste byl hodnej. Vaše přítomnost mi není příjemná. Ne po tom všem!"
,,Po čem?" Chtěl vědět Snape.
,,Jak jste se ke mě choval, když jsem byla studentka. Najednou je ze mě profesorka a vy se ke mě chováte úplně jinak. Vypadněte!" Rozkřičela se na něj.
,,Odejdu, jen se nerozčilujte. Madame Pomfreyová přece říkala, že máte být v klidu."
,,Hmm." Odbyla ho Hermiona.
Vstal a odešel z ošetřovny.
,,No konečně," šeptla Hermiona, zavřela oči a konečně se jí usnout podařilo.
Zdál se jí zase strašný sen. Viděla už poněkolikáté jak Voldemort zabíjí Harryho. Nepomohlo ji ani to, když ho přesvědčovala ať to nedělá, nebo když ho prosila... Nic nepomohlo. Zabil ho a potom Voldemorta zabil Snape, jak tomu bylo ve skutečnosti. Otevřela oči.
,,Jaký Snape?" Řekla nechápavě.
Bylo už ale ráno a vedle ní už starostlivě počínala Poppy a slyšela jí. ,,Myslíte profesora Snapea?" Řekla nechápavě.
Hermiona vytřeštila oči. ,,Pane bože!" Prudce si sedla, to neměla dělat. Bolest hlavy a žaludku ji okamžitě přikázali, ať si zpátky lehne.
,,Klid, slečno. To bude dobré, vím, jak se cítíte. Klid. Musíte být v klidu, nebo zase omdlíte. Co jste chtěla s tím profesorem Snapeem?"
Poslechla. V klidu ležela na lehátku. Potom si uvědomila, že se jí na něco Poppy ptala. ,,No, zdálo se mi o něm. Zase." Sykla.
,,No, vlastně u vás byl celou noc. Jak by ne,..." Řekla klidně Poppy.
Hermiona opět vytřeštila oči. ,,Cože? Ten hajzl..."
,,Omlouvám se, vím, že jste mi řekla, ať odejdu, jenomže vám se asi zdál opět hrozný sen, že jsem se na vás musel jít podívat a pak jsem tu nakonec zůstal..." Řekl klidně Snape. Hermiona se zděsila, otočila se a uviděla ho.
Zašilhala po Poppy. ,,Prosím vás, Poppy, mohla byste..." Kývla a odešla.
Podívala se na něj vražedným pohledem. ,,Co si to dovolujete? Tak snad už vám otevře oči, co vám řeknu. NECHTE MĚ BÝT..." Než chtěla říct něco dalšího, přerušil ji Severus. ,,Máte se šetřit, Hermiono, pokud vím. Na tento úkol mě prověřila sama Poppy. Musím vás chránit."
,,PROČ?" Vřískla na něj.
,,Protože..." nadechl se.
,,PROTOŽE CO?"
,,Protože v noci vykřikujete mé jméno. Poppy byla celá nešťastná z toho, co pořád opakujete v noci."
,,Co ještě říkám??"
,,Že... Že mě potřebujete, ať zůstanu u vás. Nebudu si tu hrát na hlupáka, prostě mě v noci voláte!"
,,Kruci..." Řekla si pro sebe Hermiona a vstala.
Podívala se na něj a odstrčila ho. ,,Jděte prosím vás pryč. Chci jet okamžitě do Doupěte."
,,Přemístím vás." Nabídnul se Snape.
,,Ne... Pojedu tam sama."
,,Hermiono nebuďte směšná. Vždyť jste na pokraji psychického zhroucení a vy chcete odjet sama? V žádném případě."
,,Strašně mě děsí vaše starost. Je mi to nepříjemné, nechápete?"
Povzdechl si. ,,Chápu, jenomže..."
,,Už dost těch řečí. Pojedu tam sama. Navíc půjdu i navštívit Rona. Paní Weasleyová je nejspíš v šoku,..."
,,Přemístím vás!" Rozhodl Snape.
Hermiona kroutila hlavou. ,,Poppy? Jdu do svého pokoje!"
,,Dobrá, slečno. Nechte profesora Snapea, aby vám pomohl. Já se přemisťovat po hradě nesmím, mám tu stovky raněných!"
Hermiona se z nechutí podívala, jak Snape jí nabídnul rámě. Chytla se ho a přemístili se spolu do jejího pokoje.
Pořád na něj zírala. ,,Tak můžete jít, dík!"
,,Až budete sbalená, tak mi dejte vědět, přemístím vás tam."
Odbyla ho s hlasitým hm a odešel z jejího pokoje.
Do kufru si naskládala všechny věci, které potřebovala...
------
Když byla sbalená tak vykukla na chodbu. Byl tam Snape.
,,PROBOHA, to tu snad na mě čekáte?"
,,Ne, zrovna jsem přišel." Ujistil ji.
Protočila oči, vzala si kufr a měla namířeno dolů.
,,Kam jdete?"
,,Jdu oznámit Brumbálovi, že jedu na několik dní na dovolenou."
,,To už jsem zařídil. Mám jít s vámi."
,,NE!" Křikla na něj a zastavila se.
Tázavě na ní pohlédl. ,,Nedovolím, abyste tam byl se mnou. Já nepotřebuji nějakého tajného agenta. Na co si to tu hrajete?"
,,Albus mě poprosil..."
,,To jsou jen výmluvy," mávla na něj rukou, vzala kufr a vláčela ho dolů.
Snape ji kufr vzal a pohlédl ji do očí. ,,Vraťte mi můj kufr!" Křikla na něj Hermiona.
Kufr dal na stranu a Hermionu pevně chytil za lokty a přitáhl si ji k sobě.
,,Hermiono, pokud jste si nevšimla, zajímá se o vás celý hrad. Dokonce už i děti. Mají o vás všichni ztrach. Proč nedovolíte, aby vás někdo hlídal, když si to přeje Albus?"
,,Dovolím, aby mě někdo hlídal, ale ne zrovna vy!" Pokoušela se vyprostit z jeho sevření. Marně.
,,No tak Hermiono! Nikdo jiný nemá čas. Dám vám pokoj, slibuji, jen mi dovolte vás hlídat, jestli se vám něco nestalo a nestane!" Řekl jí.
,,Hm, fajn! Ale teď mě už pusťte!"
Pustil ji. Hermioně přeběhl mráz po zádech.
Vzala si do ruky kufr a čekala, co z něj vypadne.
,,Dovolte mi vzít váš kufr."
,,Ne, ponesu si ho sama! To přece zvládnu, nemyslíte?"
Povzdechl si a nabídnul ji opět rámě. Hermiona se ho s krátkým zaváhaním chytla. Přemístili se rovnou před Doupě.
Zaklepala na dveře. Po chvilce ji otevřela paní Weasleyová.
Okamžitě ji objala. ,,Hermiono, to jsem ráda, že tě zase vidím." Podívala se s nechutí na Snapea. ,,A vy..?" Řekla tiše.
,,Může jít také dovnitř? Molly, proboha, ani se neptej. Albus zase vyvádí, prý potřebuji šplha! A tak mě tedy špehuje Snape." Pustila je dovnitř.
Jako druhý ji hned objal Arthur, Ginny, George a poslední Fred.
Všichni se rozestoupili do kruhu. ,,Tak, Hermiono. Očekáváme, že tu zůstaneš i spát."
,,Jestli bych mohla," zčervenala Hermiona.
Všichni kývli. ,,No to víš, že ano. Posaď se, udělám ti čaj?" Zeptala se jí laskavě Molly.
,,Poprosím," sedla si do křesla.
,,Frede, odnes Hermioně kufr do jejího nového pokoje." Křičela Molly z kuchyně.
Hermiona se zvedla. ,,Klidně si ho odnesu, když mi povíš kam." Zeptala se opatrně Freda.
,,Já ti ho odnesu, ale můžeš se jít podívat, kde to vlastně budeš teď bydlet." Usmál se na ní zářivě.
Severus se posadil naproti Arthurovi. ,,Nějaké nové zprávy z Bradavic?" Zeptal se ho nervózně Arthur.
,,Ne, a z ministerstva?"
,,Vlastně ano. Umbridgeová dělá pořád soudy... Z odboru záhad nic nového. A k nám se dostavili představte si, tři mudlové a všechny je zavřeli... Bylo mi jich líto."
Šmoulí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama